Majda měla narozeniny... Tedy už v srpnu. Exekuce dárku proběhla ale až teď - v Listopadu. Člověk co potřebuje, to si koupí. Vybírat něco hmotného, to je vždycky trošku loterie. Když už víte věc, bude to správná barva? Bude to správná velikost? Těžké... S výletem za dobrodružstvím jsem tušil že chybu neudělám a tak jsem hledal letenky. Dublin? drahý.....  Kodaň? drahý.....  Katánie ! Ha! to je ono....  V listopadu za  teplem - možná koupání? Určitě turistika - na Etnu a i nějaké to město a historie. Geniální kombinace - jedemééééé !

Po naší letošní dovolené na Korfu kam jsme letěli z Vídně ( i se tam vraceli ), jsem měl jasno v tom že chci letět z Prahy. Noční jízdy po D1 jsem si v létě užil dost. Raději rovnou po přistání do postele :)  Letenky máme tedy PRG - CTA a CTA - PRG. Easy. Termín sobota 09:15 odlet, návrat úterý cca 23:00. Čeká nás parádní prodloužený víkend.

Odlet proběhl naprosto bez komplikací, jako vždy letíme lowcost, bereme jen příruční zavazadlo. Docela se nám osvědčili batohy našich dětí - konkrétně tyto. Když je vysloveně nenafouknete, splňují požadavky příručního zavazadla minimálně pro Wizzair a Ryanair. Start i celý let směr jih je famózně tichý - letíme, jak jsem až po přistání zjistil na flightradaru24, zbrusu novým letadlem Wizzairu (Airbus A321 Neo 9H-WDW) - konkrétně se dozvídám stáří 0,3 roku. Vystupujeme z letištní haly krátce před polednem. Nádherné počasí! 

Už v Praze jsem si zjišťoval jako vždy něco o dopravě a transferu do centra. Možností máte hned několik. Nejjednodušší je bus Alibus, který Vás do centra hodí za 4€. Další možností je dojít pár set metrů na klasickou MHD linku s číslem 524, konkrétně na zastávku Goretti Campo Nord. Lístek Vás vyjde na 1€ a úplně v pohodě ho koupíte online v aplikaci jak na Iphonu tak na androidu. V neposlední řadě můžete zvolit i nedaleký vlak, konkrétně stanici Catania Aeroporto Fontanarossa, odtud je to pak jen jednu stanici do Catania Centrale. Jízdní řády naleznete na stránkách Italského železničního dopravce Trenitalia. My jsme zvolili bus 524. Pokud se rozhodnete pro stejnou variantu - nenechte se zmást tím že bus Vás po prvních 15-ti minutách jízdy opět proveze okolo místa nástupu :) Je to zmatený ale je to v pohodě. Ověřeno. Autobus nás vyplivnul na zastávce Borsellino v centru města. Prošli jsme přilehlým parkem Villa Pacini - což je takový "sharewood" jak se říká o parku v Praze na Hlaváku a prošli jsme pod železničním viaduktem přímo do právě probíhajících rybích trhů. Neskutečný zážitek - negativno/pozitivní. Trhy jsou opravdu velké a je tu k dostání kde co. Na každém druhém pultu se tyčí hlava mečouna. V několika stáncích si rovnou můžete dát grilovanou rybu nebo jinou mořskou potvoru. A ta negativní část? Bordel....   ale děsný bordel !  

Prošli jsme trhem do ulice Via Giuseppe Garibaldi, která je v podstatě zastřešená různobarevnými deštníky - což je hrozně parádní estetický počin. Deštníky se navíc přelévají i do ostatních přilehlých ulic. Pod nimi je nespočet zahrádek a celé je to takové kouzelné, jižanské. 

Rozhodli jsme se odložit batohy na ubytování a vrátit se zpátky do města více nalehko. My jsme bydleli na ulici Via Androne v ubytování B&B přes booking - které nelze nedoporučit. Za slušnou cenu slušné služby. Parádní výřivka v koupelně a snídaně v ceně. Hned vedle parku Villa Bellini. Což je nejstarší a nejkrásnější městský park v Catanii. Z parku je krásně vidět na Etnu, konkrétně z vrchu kde je altánek Chiosco di Villa Bellini. Park se jmenuje podle operního skladatele Vincenza Belliniho, jehož bystu tu také najdete. Místní sem rádi chodí relaxovat, klábosit, venčit pejsky.... Děti pak na některé z dětských hřišť. Zahrada je otevřená od roku 1883 a je to takový typický Italský "pavlač" :D. 

Batohy odloženy - jdeme prozkoumat město. Protože máme celkem nabitý program na celé čtyři dny, není čas ztrácet čas. Nápad je takový, že projdeme městem směrem k autobusáku u hlavního vlakového nádraží v Catanii, kde potřebujeme ověřit nástupní místo pro odjezd busu na Etnu a cestou rovnou navštívíme některé vytipované památky. První již zmíněný park Bellini - další v řadě pak Románské Amphitheatro of Catania, postavený přibližně ve druhém století našeho letopočtu na tehdejším severním okraji starověkého města. Dnes je z amfiteátru viditelná pouze malá část pod úrovní okolního terénu. Detaily jsou dohledatelné na Wiki, ale co mě zaujalo na první dobrou je to, že tento amfiteátr byl největší a nejsložitější na celé Sicílii - jednalo se o podobnou arénu jakou je například Coloseum v Římě. Pojmulo až 15.000 osob (!) Viditelná část památky odpovídá cca 1/10 celé stavby.

Pokračujeme dál pěšky po Corso Sicilia až na autobusové nádraží před Catania Centrale, odkud by podle všeho měli jezdit autobusy na Etnu. Trošku nám dalo zabrat zjistit odkud "přesně" jezdí autobusy, kde se nastupuje. Byť je toho na internetu dost - zkusím to přesněji, je to uprostřed kruhového objezdu, konkrétněji ze stanoviště číslo 6. Bus (ač se nám to nezdálo) vážně jede každý den pouze jednou a to v 08:15 tam a po 16:00 zpět.  Doufám že tohle někomu vážně pomůže, protože já bych ohledně autobusu na Etnu uvítal detailnější informace (nebo jsem prostě jen trdlo?). Autobusovou dopravu na Etnu zajišťuje společnost AST. Lístky se dají pořídit "údajně" několika způsoby. Rozhodně doporučuji si je obstarat předem. Sice je možnost si je koupit u řidiče, ale je to trošku loterie - jak jsme zjistili následující den. O tom o pár řádků níže. 

Po zjištění místa odjezdu jsme rovnou zaskočili i na přilehlé vlakové nádraží, zjistit další dopravní podrobnosti, konkrétně vlaky na následující dny. Jeden den do Siracus, druhý den do Taorminy. Možná už jsme to někde psali, my jsme takový vláčkoví nadšenci, takže žádné nádraží které máme v cizině po ruce nám nemůže uniknout. Tady se nám líbí jak blízko pobřeží vlaky jezdí. 

Potřebné informace jsme zjistili  - samozřejmě by se dalo zjistit i přes web Trenitalia, ale NE - my to prostě museli mít z první ruky live! :)

Cestou zpět se začalo stmívat, ale my se rozhodli ještě pro pár cílů, abychom všechno stihnuli. Ulicí s deštníky jsme proběhli ke hradu Castello Ursino, což je hrad postavený v letech 1239 až 1250 jako jeden z královských hradů císaře Fridricha II. - Sicilského král. Dnes je v hradu museum Civico, kde jsou uloženy různé artefakty a umělecká díla z hradu a okolní oblasti. Dovnitř jsme nešli, ale věřím že fandům uměnía historie by se jistě návštěva líbila. Dál jsme pokračovali na Řecko - Římské Theatre of Catania. To už bylo trošku zajímavější a určitě toto místo nevynechte - vstup je zdarma, na pokladně dostanete free ticket. (později jsem se ale dočetl že vstup se normálně hradí - možná jsme se na tomto místě vyskytli v nějakou speciální dobu). 

Každopádně - jedná se o divadlo pro cca 7000 diváků, jeviště bylo zdobené mramorovými sloupy, které po zániku řecko-římské říše byly použity na stavbu katedrály Sant'Agata. O něco výše nad divadlem je pak k vidění Odeon, který je také z řecko-římské říše a jehož kapacita byla 1500 lidí. 

Čas letěl a protože následující den nás čekala Etna, rozhodli jsme se ukončit dnešní toulání. 

Den 2. - vstáváme v 6:45, rychlá snídaně a frčíme na autobus. Trošku jsme váhali jak se tam nejlépe dostat, abychom určitě autobus stihli. Původně jsme chtěli využít metro ze stanice Stesicoro, ale metro v Katánii, to je takové trošku jiné metro než jaké známe od nás a pár slov si rozhodně zaslouží, protože minimálně je to jedno z dalších NEJ do našeho seznamu. Je to nejjižnější metro v Evropě! Prazákladem tohoto metra byla úzkorozchodná trať regionální železnice Ferrovia Circumetnea mezi stanicemi Borgo a Porto, která byla uvedena do provozu už v roce 1895. Pro následný provoz metra byla tato část později přeměněna na standardní rozchod a přesunula se do hloubeného tunelu. Metro v dnešní podobě zahájilo provoz až v roce 1999. Má jednu trasu s délkou 8,8 km. Oproti Paříži, naprosté prdítko :D. Vlaky mají interval 10 minut a hlavně. Provoz je jen PO-SO 06:40 - 22:30 a v NE  08:30 - 22:30. Takže pro nás na cestu na autobusák nepoužitelné. Vzali jsme to tedy celé pěšky. Od ubytování až k autobusáku 1,9 km, časově 20 minut. Na místo jsme dorazili v 7:30, tedy 45 minut před odjezdem. Čekal jsem že takoví blázni budeme jen my - abychom si zajistili místo v autobusu. Ale ouha, rozhodně jsme nebyli jediní. Krom již poměrně dlouhé fronty tu byl i zřízenec dopravce, který vše usměrňoval. Kdo má e-ticket dopředu, kdo ne - na konec fronty. Začali jsme pochybovat o tom že na nás zbyde místo. Oprávněně - totiž místo na nás nezbylo. Tady jeden zajímavý poznatek. Ten zřízenec každému kdo dorazil z dotazem zda se do autobusu vejde (v průběhu několika minut po našem příchodu už totiž bylo nad slunce jasné že se do jednoho autobusu rozhodně celý ten dav nevejde), bezostyšně řekl že ano, že určitě a ať se zařadí k čekajícím. Během té 3/4 hodiny se fronta natahovala a ke zřízenci autobusového dopravce se podezřele začali přidávat jakýsi kamarádi, s kafíčky, denním tiskem, cigárky - samé plácání po ramenou a Ciao Ciao.....   No a když pak do sebe autobus nasoukal asi pětinu celého davu, zřízenec řekl "sorry full, only privat transport - taxi possible"....  vše bylo hned jasný. Z kamarádíčků se vyklubali taxikáři s neoznačenými auty, kteří si začali dav rozebírat. Cenové srovnání? Lístek do busu 6,60 € zpáteční na hlavu, taxi 35 € zpáteční na hlavu... No nekup to...   Protože jsme měli itinerář na následující dny už plný a navíc by se nám mohlo nepochodit následující den úplně stejně (prostě jsme nezjistili jak lístky on-line koupit), rozhodli jsme se to zaplatit. Takže na Etnu jsme jeli jako hoch páni taxíkem. Pozitivní na tom bylo že za těch 35 € na hlavu tam na nás taxík 4 hodiny čekal a zase nás vrátil zpátky na autobusák. 

S Etnou nám to ale úplně nevyšlo ani tak. Když jsme dojeli na spodní stanici lanovky, zjistili jsme že lanovka pro silný vítr není v provozu. Sice jsme si mohli koupit ticket na terénní bus, který by nás nahoru dovezl místo lanovky, ale  zjistili jsme že by nás stejně nahoře nikam nepustili. Podle mapy a dostupných informací jsme ale věděli že spoustu kráterů je možné vidět i relativně blízko spodní lanovky. A tak jsme vyrazili na takový menší trek po dostupných kráterech. Nebylo to sice to co jsme si původně malovali, ale nakonec nám to stačilo. Vítr byl takový že se v tom prakticky nedalo ani chodit...

Možná bych ještě zmínil jednu věc, která mě zarazila. Kousek od hlavního parkoviště jsme narazili na totálně zdevastovanou lyžařskou lanovku...  Pro milovníky urbexu určitě zajímavé zastavení :)

Vrátili jsme se na parkoviště kde na nás podle dohody čekal náš osobní taxikář. Protože nám ještě pár minut zbylo, proběhli jsme místní stánky se suvenýry. Na nějaké cetky nás moc neužije ale co je zejména pro holky skutečně pěkný suvenýr a za pár šupů, jsou náušnice z místní lávy..  Tak když už to je ten výlet k narozenám, dva páry Majda dostala do šperkovničky. 

Vrátili jsme se do Catánie dost vyfoukaní a celkem zmožení. Ikdyž bylo teprve okolo půl třetí, s ohledem na brzké ranní vstávání jsme se rozhodli už toho moc nedělat. Dole na pobřeží bylo bezvětří a byl krásný slunečný den. Napadlo nás tedy najít pláž, koupit něco k zakousnutí a zbytek dne proválet. Ukázalo se že najít pláž přímo v Katánii je docela oříšek. Jako nejrozumnější místo se nám podle map jevilo toto, ale musím říct že nic extra to není. Spíš bych až řekl že to je fakt nouzové řešení.  Celý den jsme pak zakončili skleničkou aperolu v jednom z barů v centru města, a na apartmánu si dali výřivku. Zítra nás čeká Syrakusy a pozítří Taormina....

Google photos